Jan Brauner - smečař (1990)
Hned na začátku druhé poloviny sezóny nás čekal důležitý, takřka existenční dvojzápas proti Hronovu. Situace byla stížená také naší marodkou, kdy chyběli dva blokaři (Bolek , Igi), smečař (Bóža). Začínalo se v neobvyklý avšak na druhou stranu velmi příjemný čas. V 11 hodin jsme tedy poprvé uslyšeli hvizd píšťalky.
Hned na začátku druhé poloviny sezóny nás čekal důležitý, takřka existenční dvojzápas proti Hronovu. Situace byla stížená také naší marodkou, kdy chyběli dva blokaři (Bolek , Igi), smečař (Bóža). Začínalo se v neobvyklý avšak na druhou stranu velmi příjemný čas. V 11 hodin jsme tedy poprvé uslyšeli hvizd píšťalky.
Sestava vypadala následovně: nahrávka byla jasná-Dave, na smeči nastoupili Marťas (c) s Gaunym, na bloku Tom s Dominem (to ani takové překvapení nebylo), na univerzálu se dočkal Pepa a liberu nastoupil Pechy.
První set jsme prohráli kvůli servisu. Nedávali jsme ani plachtu. Díky tomu jsem během celého dvojzápasu nezískal jistotu a netroufal sem si podání solit. Už ke konci tohoto setu jsem začínal pociťovat únavu. Mohl za to náročný týden, jak ve škole, tak na trénincích, páteční byl obzvlášť výživný.
Ve druhém setu se zlepšil servis, středem to šlo krásně, i když příjem nebyl nejlepší, soupeř však neservíroval nějak kvalitně (až na jednoho smečaře). V kůlech nebyl problém snad nikdy až na Pepovy tři zkažené míče po sobě během prvního zápasu, nepamatuji se, ve kterém to bylo setu.
Třetí set: nebylo co řešit, hráli jsme volejbal, což soupeři dělalo veliké problémy, každému totiž v I. lize dělá takřka neřešitelné potíže, když proti němu vyrukuje někdo, kdo hraje volejbal.
Do čtvrtého setu jsme nastoupili plni vtipu a soupeře jsme podcenili, či jsme doufali, že už se porazí sám. Hned od začátku jsme doháněli několika bodovou ztrátu, bohužel jsme to však nestihli, soupeř si vedení hájil a dosáhl „pětadvacítky“ rychleji.
V tie-braku jsme hráli účelně, minimalizovali jsme chyby a servírovali tak jako od druhého setu- na jistotu. Hronov nehrál nic, čím by nás mohl nějak ohrozit. Po celou dobu tahal za kratší konec.
Pauza mezi zápasy byla tak krátká, že jsem stihl akorát ztuhnout a nacpat se 3-bitem. Síly, které jsem během ní načerpal padly na maximální nasazení během prvních tří výměn prvního setu druhého zápasu, který jsme prohráli.
Na začátku druhého setu to se mnou bylo špatný, nehrál jsem nic, únava byla zřejmá, motala se mi hlava, celkově to nebylo fajn. Spoluhráči však pomohli. Marťas odpřihrával vše za jedna, Domino dával body a Pepa skládal. Sice to ještě nebyl nějak přesvědčivý výkon (25:23), ale vyhráli jsme a hlavně jsme podle mě soupeře zlomili a v dalších dvou setech už díky tomu nebylo co řešit. Džusík během třetího setu mi nějak zázračně pomohl a začalo se mi hrát líp, jen kdybychom si v tom čtvrtém odpustili ten výkyv na konci, kdy už se každý viděl ležet na té krásně měkké palubovce, ti silnější mysleli dokonce i na sprchu.
POZITIVA: výhry, ty se počítají – výkon Dejva na náhře a Pechyho a Martyho na příjmu – Dominova bleskurychlá adaptace.
NEGATIVA: zbytečně prohraný 4. set prvního zápasu – servis – hra v poli – Marťasův předčasný odchod ze scény
První set jsme prohráli kvůli servisu. Nedávali jsme ani plachtu. Díky tomu jsem během celého dvojzápasu nezískal jistotu a netroufal sem si podání solit. Už ke konci tohoto setu jsem začínal pociťovat únavu. Mohl za to náročný týden, jak ve škole, tak na trénincích, páteční byl obzvlášť výživný.
Ve druhém setu se zlepšil servis, středem to šlo krásně, i když příjem nebyl nejlepší, soupeř však neservíroval nějak kvalitně (až na jednoho smečaře). V kůlech nebyl problém snad nikdy až na Pepovy tři zkažené míče po sobě během prvního zápasu, nepamatuji se, ve kterém to bylo setu.
Třetí set: nebylo co řešit, hráli jsme volejbal, což soupeři dělalo veliké problémy, každému totiž v I. lize dělá takřka neřešitelné potíže, když proti němu vyrukuje někdo, kdo hraje volejbal.
Do čtvrtého setu jsme nastoupili plni vtipu a soupeře jsme podcenili, či jsme doufali, že už se porazí sám. Hned od začátku jsme doháněli několika bodovou ztrátu, bohužel jsme to však nestihli, soupeř si vedení hájil a dosáhl „pětadvacítky“ rychleji.
V tie-braku jsme hráli účelně, minimalizovali jsme chyby a servírovali tak jako od druhého setu- na jistotu. Hronov nehrál nic, čím by nás mohl nějak ohrozit. Po celou dobu tahal za kratší konec.
Pauza mezi zápasy byla tak krátká, že jsem stihl akorát ztuhnout a nacpat se 3-bitem. Síly, které jsem během ní načerpal padly na maximální nasazení během prvních tří výměn prvního setu druhého zápasu, který jsme prohráli.
Na začátku druhého setu to se mnou bylo špatný, nehrál jsem nic, únava byla zřejmá, motala se mi hlava, celkově to nebylo fajn. Spoluhráči však pomohli. Marťas odpřihrával vše za jedna, Domino dával body a Pepa skládal. Sice to ještě nebyl nějak přesvědčivý výkon (25:23), ale vyhráli jsme a hlavně jsme podle mě soupeře zlomili a v dalších dvou setech už díky tomu nebylo co řešit. Džusík během třetího setu mi nějak zázračně pomohl a začalo se mi hrát líp, jen kdybychom si v tom čtvrtém odpustili ten výkyv na konci, kdy už se každý viděl ležet na té krásně měkké palubovce, ti silnější mysleli dokonce i na sprchu.
POZITIVA: výhry, ty se počítají – výkon Dejva na náhře a Pechyho a Martyho na příjmu – Dominova bleskurychlá adaptace.
NEGATIVA: zbytečně prohraný 4. set prvního zápasu – servis – hra v poli – Marťasův předčasný odchod ze scény
3 komentáře:
Eriku, věřím, že se ti naše libimseti účty jistě líbí, nejsi první ani poseldní(:D), ale dej mi sem tu fotku, kterou jsem ti kdysi posílal na mail, děkuji.
ty čorko to je můj začátek
:D použil jsem toho i víc, jen to nebylo publikováno...
Okomentovat