Kterak jsem prohrál sázku!

Většinu toho co dělám ve vztahu k hráčům podřizuji základnímu cíli - jejich motivaci a snaze se zlepšit. Stejný charakter měla i sázka s Kubou Ulčem. Do našeho týmu přišel jak bažant a ihned na sebe upozornil tím, že zkazil snad většinu servisů, které otevírají set. Jako nahrávač totiž chodí na servis jako první, tak aby na začátek setu nastoupila na síť nejsilnější sestava se třemi útočníky (to uvádím pro případ, že by toto nepsané pravidlo někdo nechápal).

Po patáliích, které na servisu prováděl jsem s ním uzavřel sázku, u které jsem předpokládal, že nějaký ten měsíc vydrží. Vlastně se jednalo o jednostrannou sázku. Spočívala v tom, že musí dát ve dvanácti setech po sobě hned ten první servis. Pokud se mu tak podaří, pozvu jej na večeři. Věřil jsem, že to pro něj bude oříšek a že minimálně v první lize několikrát selže. Tu se mi ale do cesty postavil Memoriál R. Myslíka.

Na tomto turnaji jsme sehráli osm utkání, pět ve skupině z těch jen jedno dospělo do tie-breaku. Ostatní jsme vyhráli hladce i nehladce 2:0, skupinu tak uzavřeli bez ztráty kytičky (5 výher, skóre 10:1). Kuba dal každý první servis (celkově zkazil snad pouze 2 nebo 3 podání). V neděli ráno na nás čekala sebevědomá Praha, která jen na ten volejbal zapomněla a lehce prohrála taktéž 0:2. Kuba dal opět oba servisy a sázku vyhrál (Nutno dodat, že mu to velice usnadnila žákovská síť, která míč několikrát polechtala, nikdy však nezastavila). Další zápas s Moravskoslezským krajem nás měl dostat na bednu. Hrál se tie-break - vítězství 2:1. V tuto chvíli jsme měli skóre 14:2 a stále bez prohry. Rozlosování dopadlo skvěle, poslední utkání s Pardubickým krajem bylo opravdu finále - kdo vyhraje je vítězem Memoriálu. První set - naše vítězství - Kuba dal opět servis - pořadové číslo 17 (všechny servisy skákané smečované !!!). Fantazie, poměrně s přehledem vybojovaný první set nad jasně nejlepším žákovským týmem u nás. Každá série však jednou končí, každé pravidlo má své hranice.

Osmnáctý korálek Kuba na svůj náhrdelník servisů nenavlékl, nechtěně tak odstartoval řadu dalších chyb, hned další podání po něm zkazil Sekyrka Handlíř, na servisu do té doby jistý stejně jako Kuba sám. Chyba následovala chybu, set zcela v režii kluků z Lanškrouna, stejný scénář pak přinesl tie-break. Kuba přetrhl jakýsi rituál vítězství, až ve finále pokazil svůj první servis. Zastavil se tak na cifře 17 a skóre 15:2. Pověrčivost není dobrá, ale stejně tak jsem na ni myslel to ráno, kdy před utkáním s Pražany došlo na výběr dresů a já bojoval za ty, ve kterých jsme vyhráli všechna utkání. No co že budou kluci v neděli trochu smrdět.

Ne, rozhodně tím nesvádím vinu na nějaké čáry máry nebo rituály nebo snad na Kubu, který si zcela zaslouženě odnesl cenu pro nejlepšího nahrávače turnaje. Daleko více se potvrdilo úplně jiné pravidlo: Pokud od začátku setu prohráváš s lepším soupeřem, je šance na zvrat tohoto setu jen minimální. Druhý set a následný tie-break s Pardubickým krajem byl první, kde soupeř ihned v úvodu získal vícebodový náskok, který pak jen navyšoval. I tak si ale myslím, že sázka přinesla to, co jsem si od ní sliboval - a to větší koncentraci.

Z memoriálu jsme dovezli nečekaně dobré umístění - 2. místo. Nerozhodlo o něm překvapivě závěrečné utkání s "Pernikáři", ale ztráta setu ve skupině s Hradcem. Ano, jen ten jediný set nás dělil od zlata. Turnaj byl však ve finálové skupině velice vyrovnaný a já musím pochválit Oravcovi hochy za tři výborná nedělní utkání proti silným soupeřům. Úspěchem nebyl individuální výkon jednotlivců, ale kolektivní a disciplinovaný výkon celé party.

Turnaj ve velice solidním stylu rozehrál jako správný kapitán Ondra Boháč na postu univerzála. Dařilo se i středákům - Fiala, Hruška, Novák. Zápsy ve finálové skupině však měly jeden podobný znak - nejslabší hráči v obraně soupeřů byli nahrávači. Proto se celá taktika přenesla na hlavní kůl, kde se probudil po slabém začátku Tom Handlíř, do té doby pouze servírující a přihrávající. Vašek Durďák odehrál celý turnaj na druhé smeči ve vysokém standardu, jen v závěrečných utkáních mu podobně jako Ondrovi začaly docházet síly - především ty psychické. Epizodní, za to neméně důležitou roli sehrál Žánek Bilda na servu v tie-breaku utkání s Os-tra-vaky, kdy vystřihl několik ostrých skákaných a zajistil nám placku. Za Máru Fialu podobně sekundoval Matěj Holub, nemluvící, na hřišti však pln elánu. Nemůžu zapomenout na dva lavičkáře - Davida Masaře a Toma Hrabce, skvěle pečující o starší kluky. Kdyby se vyhlašoval nejlepší masér - byl by jim jedině Masik. Testování nepřineslo žádné zázračné výsledky (nejlepší Boháč až 15-tý), za to na hřišti vystupoval kolektiv a to se mně velice líbilo. Klukům blahopřeji a přeji jim další podobné úspěchy!!!

No a na závěr musím doufat, že si Kuba Ulč vybere nějakou "normální" restauraci. :o/

....Best setter - Ulč Jakub................Head coach - Oravec Jaromír

ZLEVA: captain Boháč Ondřej, Ulč Jakub, Handlíř Tomáš, Bílek Jan, Durďák Václav, Hruška Radim, Fiala Marek, Novák Miroslav, Holub Matěj, Masař David, na fotce chybí Hrabec Tomáš.................................-Victory ceremony-.......................................................................-Time out-......................................