Lanškroun - JMP Brno 2:3 a 3:2

V prvním i druhém utkání nastoupila stejná sestava: náhra - Zehnálek, smeč - Babák, Brauner, Blok - Lanč, Chmelař, univerzál - Durek, Libero - Pešek

V prvním utkání do hry zasáhl Božek, v druhém utkání pak na 4. a 5. set nastoupil Božek, Kozubík a Ostrezi (místo Durka, Braunera a Babáka)

První zápas byl poznamenán nerozehraností, za celý první set jsme normálně od útočili dva nebo tři míče, lehký servis se nám dařilo přihrát, ale vázla nahrávka do kombinace. Celé utkání mělo zásadní deficit: jen malou chuť vyhrát, to bylo patrné na hráčích od prvního míče až do tie-breaku. Po kvalitně zvládnutém turnaji extraligy zápasy v Lanškrouně přinesly hořké zklamání - to zejména u Martina Durka. Překvapivě i to málo vloženého elánu stačilo na to, aby jsme družstvo Lanškrouna v motivaci převýšili a zápas utrhli pro sebe.

Druhý zápas neměl přinést překvapení, Lanškrounští nastoupili poraženecky, první set poměrně lehce prohráli. Před druhým setem následovali jasné instrukce základní šestce. "Nedělejme chyby na přihrávce, soupeř nekazí, pojďme míče hledat, nenechme si dát zbytečné eso" Výsledek - stav 0:0 a Brauner pouští volně klesající míč připomínající spodní podání půl metru do hřiště na zem. Jasná ukázka odhodlanosti hrát, bavit se, vyhrát. Dva sety v řadě naprosto odpuzujícího volejbalu a rázem opačný stav 1:2 na sety.

Změna v sestavě: na bloku Lanč, Ostrezi, smeč Božek, Kozubík, univerzál Chmelař.
Lanškrou do čtvrté sady nevyslal svého nejlepšího hráče - smečaře Matějku. Obraz hry se naprosto změnil, soustředěným a bojovným výkonem, kvalitním servisem Kozubíka a Božka a dobrou obranou set končí 25:10 v náš prospěch.

Tie-break přinesl vyrovnaný set s našim mírným vedením, v koncovce se na hřiště vrací Matějka, my třikrát neskládáme míč a mladý smečař (1992) naopak boduje. K němu se přidal i Mráz, který za celé dvě utkání složil čtyři míče - z toho dva v právě v Tie-breaku. Set se otáčí a Lanškroun vítězí 15:13 a 3:2

Minulý týden nám příliš nepřál a na hřišti jsme se mockrát nesešli. Když k tomu ale přidáme fakt, že Lanškroun byl v průměru o dva roky mladší a hrál pospolu poprvé od prosince, nemáme absolutně výmluvu na náš podprůměrný výkon. Zvláště někteří hráči, kteří si vybojovali po dlouhé a namáhavé práci základní sestavu byli zklamáním. I kdyby se nehodnotil výkon sportovní, výstup hráčů na hřišti nestál téměř za nic.

Stručné hodnocení hráčů:

David Zehnálek: První set byl špatný, postupně se nahrávka zlepšovala, přidal i dobrý servis (mimo prvního, který nedoletěl ani k síti). Některé situace ale potřebovali lepší výběr řešení. Často útočili v daných situacích hráči, kteří neměli šanci se prosadit. Jeho projev patřil k těm lepším na hřišti, není snadné od nahrávat deset setů během 5 hodin. Druhý zápas byl v nahrávání vydařenější, jistější, ale přesto právě nahrávač vždycky byl, je a bude ten, který zápas vyhrává nebo prohrává. On na sobě nese největší zodpovědnost.

Mertin Babák(c): Nedá se hovořit o špatném výkonu, do útoků tvrdě najížděl, přihravačsky ale zvládl už i lepší utkání. To co zásadně chybělo byla ochota převzít zodpovědnost za dění na hřišti. Nebyl kapitánem týmu, neřídil ho, spíše bojoval sám vlastní hru podobně jako všichni ostatní.

Jan Brauner: Dlouho trvalo, než se v útoku odhodlal smečovat na plno, dobrá přihrávka střídala špatnou. Dobře zvládl takticky ubránit Mráze, poměrně dobře servíroval, což je jeho největší zbraň. Ani z něj ale nesršel elán, chuť po boji a vítězství, což bych od nováčka v základní sestavě nečekal a je to pro mě zklamáním.

Tomáš Lanč: Jednoznačně největší bojovník a nejlepší hráč víkendu. Jako jedinému extraligové vystoupení neuškodilo, naopak se v Lanškrouně odbrzdil, David na něj přenesl větší zodpovědnost v útoku a i to se na Tomovi pozitivně odrazilo. Povzbuzoval a na lavičce ho bylo stále slyšet. Horší to bylo v obraně, smečaře jsme nezvládli zablokovat, naopak nás často vytloukali. Jeho servis získal jistotu, stal se kvalitní a nebezpečný.

Dominik Chmelař: Na dvojblok se prosazoval málo, v útoku se dopustil i několika chyb. Ani mu se nedařilo často zablokovat, ovšem právě jeho blok v tie-breaku prvního zápasu přinesl vítězství. Naopak tie-break druhého utkání nezvládl od útočit a daroval vítězství soupeři. Průměrný výkon na postu blokaře.

Martin Durek: Dvě utkání v mé přítomnosti ho stáli začátek extraligové sezóny a místo v základní sestavě 1. ligy: Kvalifikace právě do této ligy a první utkání v Hronově. Hra bez života, bez nasazení, plná chyb, absolutně bez smyslu pro zodpovědnost. Svým srdcem a chutí hrát dostal "druhou" šanci, odehrál dobře proti Praze i odvetu proti Hronovu, poté velice vydařená utkání na extralize v Liberci. Včera se ale vrátil o šest měsíců zpět a nikdo jiný než on sám nemůže vědět co vlastně od volejbalu očekává.

Tomáš Pešek: Při přihrávce lehkých servisů se mu dařilo střídavě polojasně, v poli to byla ale opět mizérie, po nadějném utkání z Hronovem nebyl jistý a ani výrazný. Posun zpět.

Robert Božek: Zasáhl především do posledních dvou setů, udělal minimum chyb dobře podával i útočil. Ani on se ale nevyvaroval zkaženému servisu v tie-breaku, který nás mohl posunou k výraznějšímu vedení.

Viktor Kozubík: Do zápasu nastoupil statečně, také jistě podával a stejně tak servis v tie-breaku pokazil (navíc po oddechovém čase soupeře). Předností byla přihrávka, celkově ale ukazuje, že si zaslouží více pozornosti v dalších utkáních.

Igor Ostrezi: Prodělal nemoc zrovna ve chvíli, kdy mu na stole ležela pozvánka do extraligy na místo zraněného Kubalce. Když se k tomu přidá fakt, že se nevěnoval léčení tak jako měl, ale upřednostnil osobní zájmy, je to jen další ukázkou pospolnosti týmu a přesvědčení vyhrávat. Během krátké doby v utkání několikrát zablokoval a ukázal i přehled na síti. Odvedl dobrou práci.

Shrnutí: Malá chuť po vítězství je patrná od začátku sezony. Hráči nejsou hladoví po úspěchu. Nechápu u některých, kolik síly vydají na přípravu do utkání a následně jak ji prohospodaří. To si ale musí zhodnotit sami. U mnohých vidím jediné. Často řeší to jak se dostat na hřiště, ale následně neřeší to, jak s šancí vynaložit a pouze se zařadí do šedého průměru. Když nehrají jsou nespokojeni a cítí se ukřivděni, když hrají, je jim jedno jak a hájí se že lépe to nejde nebo nešlo. Mrzutý je fakt, že se tomu nevyhnul snad žádný z nich. Žádný tahoun, žádný dříč, žádná duše týmu. To se pak těžko hraje dobrý volejbal.

Nemůžeme si vystačit s tvrzením, že proti takovému soupeři se těžko motivuje - soupeř který je v tabulce před námi a ještě nás porazil. Jak ale jinak hodnotit, když družstvo nevýrazně oslavuje vlastní úspěch a naopak každou chybu omlouvá a staví se k ní zády. To se samozřejmě netýkalo všech, ale výsledný dojem byl takový jaký byl. Soupeře, kterého jsme měli snadno porazit jsme nechali vyhrát. Vlastní nečinností.